(00) 420 - 725 366 140
Info@akademia.cz

Dostal jsem výpověď. A je to dobře.

Každý z nás určitě někdy prožíval těžší období, ve kterém se nedařilo. Pokazilo se auto, vztahy doma nefungovaly, zdraví dobře nesloužilo, v práci to nešlo... A právě o tom bude následující článek. Je to pohled pana Pavla Jandy, který ze dne na den nic netušící dostal výpověď. Pro někoho to může být ukázkový příklad, jak se s něčím takovým vypořádat a změnit zcela úhel pohledu na tuto "tragickou" chvíli.
1 Bře 2017

Dostal jsem výpověď. A je to dobře.

Každý z nás určitě někdy prožíval těžší období, ve kterém se nedařilo.
Pokazilo se auto, vztahy doma nefungovaly, zdraví dobře nesloužilo, v práci to nešlo… A právě o tom bude následující článek.

Je to pohled pana Pavla Jandy, který ze dne na den nic netušící dostal výpověď. Pro někoho to může být ukázkový příklad, jak se s něčím takovým vypořádat a změnit zcela úhel pohledu na tuto “tragickou” chvíli.

Minulý týden jsem dostal výpověď. Proběhlo to rychle, korporátně. Před odchodem domů jsem byl povolán do šéfovy kanceláře, kde mi předložili papíry k podpisu. Jako důvod výpovědi uvedli restrukturalizaci organizace a z toho vyplývající nadbytečnost mé pracovní pozice. Můj tým se prý sloučí s jiným, oborově dost odlišným, týmem. A zítra nechoďte, nebude vás již do konce výpovědní doby potřeba, dodali na závěr.

Ano přiznávám, byl jsem šokován. Ne tak z toho, že mě vyhodili, ale z toho jak to proběhlo. Pravda, nikdy předtím jsem výpověď nedostal, ale byl jsem v situacích, kdy někdo z mého týmu dal výpověď mě. Pamatuji si každou tuto situaci a vím, že to nikdy nebylo překvapením. Vždy jsem věděl, co lidi v mém týmu motivuje a co jim v práci vadí. Vždy jsem s nimi pracoval tak, aby měli z práce za daných podmínek radost, aby je naplňovala, aby v ní viděli smysl. Když se to nedařilo, tak jsem je podporoval v hledání jiné cesty. 

Každá situace je taková, jak se na ni rozhodnete dívat a neexistuje jedna absolutní pravda. To, co může být pro jednoho katastrofa, je pro jiného příležitost. Pro mě je tato situace každopádně příležitost. Ale pro co? Myslím, že mám dobrou představu o tom, co a jak chci dělat a hlavně proč to chci dělat. Ještě větší jistotu mám v tom, co a jak dělat nechci. 

Práce v korporacích mě mnohé naučila. Byl bych neupřímný, kdybych řekl, že mi těch 16 let nedalo nic pozitivního. Ba naopak.

  • Stal jsem se expertem na virtuální simulaci a analýzu strojních systémů.
  • Jsem odborníkem na systémovou integraci.
  • Naučil jsem se řídit malé i velmi velké projekty.
  • Překonal jsem svůj strach z mluvení před publikem a naučil se prezentovat nápady, myšlenky a témata tak, aby je ostatní pochopili a inspirovali se.
  • Dokázal jsem vybudovat několik týmů z ničeho do stavu, kdy fungují naprosto samostatně.
  • Přetvořil jsem procesy a systémy ve výrobní společnosti tak, aby fungovaly efektivněji a spolehlivěji bez častých manažerských zásahů.

Ale hlavně jsem se naučil od lidí v mých týmech i mimo ně. Naučil jsem se, že nestačí motivovat (vyšším platem, finančními benefity, fitkem, atp) k tomu, aby se lidi v práci cítili dobře a viděli smysl v tom co dělají. K tomu je nutné mnohem víc, k tomu je nutné inspirovat. Vždy jsem se o to snažil a předně vždy v lidech respektoval hlavně člověka s vlastním názorem a nápady. Vždy jsem se snažil více ptát než vysvětlovat, více pozorovat než přesvědčovat a více přemýšlet než mluvit. Pokud mohu soudit z reakcí mých kolegů, myslím si, že vedení k samostatnosti, autentičnosti, kritickému myšlení, osobní odpovědnosti, otevřenosti a vzájemnému respektu je ta správná cesta. 

Co tedy dělat nechci? 

  • Nechci firmu, kde zákazník je časté slovo v prezentaci a reálný zákazník používající produkty a služby je rarita viděná dvakrát do roka.
  • Nechci organizace, kde mi v zájmu růstu týmu nařídí najmout lidi pro specifickou práci, která se, po přijmutí těch správných lidí, jaksi vytratí.
  • Nechci situace, kdy s těmi samými lidmi vymyslíme smysluplné projekty a potom mi někdo shora řekne, že to dělat nemůžou, poněvadž to nespadá do jejich současného pracovního zařazení.
  • Nechci sedět na poradách, kde se zásadní problémy a překážky ve fungování firmy soustavně neřeší a přesunují se na strategický off-site workshop v nedefinovaném budoucnu. 
  • Nechci být součástí kultury, kde se vytváří firemní zájmové skupiny na podporu “work life balance” a současně ignorují reálné, krizové životní situace zaměstnanců, když nastanou.
  • Nechci šéfy, kteří se schovávají za to že jsou “busy” a coaching rozhovor je pro ně meeting, který se děje dvakrát do roka.
  • Nechci organizaci, kde moje roční hodnocení schopností a výkonu závisí nejvíce na šéfech, které jsem za celý rok viděl pouze jednou a o tom co reálně dělám ví jen z doslechu.

Takže děkuji, nechci.

Děkuji všem svým kolegům z korporátů, s kterými jsem pracoval, za diskuze, myšlenky, smích, podporu a respekt, ale i nedůvěru, vztek a beznaděj, které jsme společně prožili. Mnohé jsme se naučili a pochopili skutečnosti o sobě, o práci, o životě. Bylo to intenzivní i když ne vždy pozitivní, ale i to je dobře, protože si nepamatujeme dny, ale zážitky. Přeji vám všem, ať si co nejvíce těch svých zážitků uděláte pozitivních. 

Ano, tento týden jsem dostal výpověď a jsem rád. Je to příležitost a inspirace začít něco co má smysl, baví mě a prospívá druhým. Je na čase vystoupit z komfortní zóny a vykročit do toho velkého, otevřeného světa možností. 

zdroj: linkedin Pavel Janda