Jak na motivaci, která nezávisí na vaší náladě

 V minulém příspěvku jsme si řekli, že je důležité z našich snů udělat plán a začít pracovat (více zde). Z úvodu zase víme (odkaz zde), že potřebujeme z našich plánu udělat nejlépe rutinu, ať nás to nestojí tolik úsilí. Než však si na rutinu zvykneme, budou dny, kdy bude potřeba spousta vůle. Jak se podpořit, abychom takzvaně „nehodili flintu do žita“? O tom si dnes popovídáme.

 Buďme upřímní, otázka na tuto otázku bude sice jednoduchá na vysvětlení, ale složitější na provedení. Pokud se obecně bavíme o disciplinovanosti ve smyslu „držení se řádu“, mnohdykrát řešíme právě otázku toho, abychom se nevzdálili od našich cílů, nepokusili si moc zlehčit cestu nebo dokonce toho všeho nenechali. Proto se k této otázce budeme vracet i v dalších příspěvcích.

 Stanovte si své proč. Proč to vlastně děláte? Za jakým účelem to děláte? Pro koho to děláte? Uveďme si příklad. Někdo, kdo cvičí jen proto, že chce vypadat lépe má diametrálně jinou míru motivace než někdo, kdo se rehabilituje po autonehodě a je možné, že pokud se jeho nohy nezlepší, nejspíš už nikdy nebude chodit.

 Zamyslete se nad svými nejbližšími a zkuste nějaké své sny připojit i k nim. Pokud váš cíl bude vázán ještě k něčemu nebo někomu, v tu chvílí nejde jen o vaše pocity, ale pomyslně i o jejich. Pokud jsou sny vázány k ještě vyšší myšlence, vaše momentální stav se nebude jevit natolik hrozným, abyste nemohli pokračovat dále.

 Čeká-li vás nějaká překážka, nezapomeňte, že to děláte za vyšším úmyslem a směle to překonejte! Svou cestu si můžete zjednodušit ještě tím, že se nenecháte překážkami překvapit. O tom ale příště.